Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.listopadu 2020
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Muhammadovy karikatury - respekt versus svoboda slova? - Martin Schlemmer

Publikován 4.února 2006, text čítá cca 366 slov. 22605 přečtení  |  33 reakce

Dánský nejprodávanější, pravicový deník, Jyllands-Posten, uveřejnil 30. září 2005 u článku o autocenzuře a o svobodě slova dvanáct karikatur islámského proroka Muhammada. Článek reagoval na potíže spisovatele Kåreho Bluitgena, jenž nemohl sehnat ilustrátora pro svou dětskou knihu o Muhammadovi. Tři kreslíři odmítli s tím, že se bojí poutat k sobě pozornost islámských extremistů, a poukazovali na starší incidenty - vraždu nizozemského režiséra Theo van Gogha a útok na přednášejícího v Institutu Carstena Niebuhra, který četl Korán s nemuslimy. Teprve čtvrtý se pod podmínkou anonymity uvolil k tomu, že knihu ilustruje.

Editor kulturní rubriky Jyllands-Posten, Flemming Rose, v článku tuto autocenzuru a strach komentoval:

"Někteří muslimové odmítají moderní sekulární společnost. Požadují pro sebe zvláštní postavení a trvají na tom, že k jejich náboženskému cítění se má přistupovat odlišně. Tyto požadavky nejsou slučitelné se současnou demokracií a svobodou slova, kde musí být každý připraven se vypořádat s urážkami, provokacemi a zesměšňováním. To se zajisté občas těžko snáší a není na tom nic přitažlivého, ani to neznamená, že bychom se měli vysmívat náboženskému cítění za každou cenu, ale tyto aspekty nejsou v tomto kontextu tak důležité. [...]
Ocitli jsme se na kluzkém svahu a nikdo z nás neví, kam až autocenzura povede. Proto Morgenavisen Jyllands-Posten požádal dánské ilustrátory, aby nakreslili Muhammada, jak jej vidí."

Článek samozřejmě vyvolal vlnu reakcí. Od diplomatických protestů ze strany arabských zemí, bojkotu dánského zboží na Blízkém Východě, výhružek smrtí ilustrátorům i redaktorům deníku přes jednoznačnou podporu svobody říkat cokoliv a urážet kohokoliv až po seriózní diskuse o svobodě slova, autocenzuře, politické korektnosti a mezikulturním respektu.

 
Martin Schlemmer - O autorovi Šéfredaktor Glos.
Jak citovat tento textSchlemmer, Martin. Muhammadovy karikatury - respekt versus svoboda slova? [online]. Glosy.info, 4.únor 2006. [cit. 24.listopadu 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/muhammadovy-karikatury-respekt-versus-svoboda-slova/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
média. náboženství. svoboda slova. islám. Muhammad. Mohamed. Mohamed karikatura. Muhammad karikatury. Jyllands-Posten. karikatury.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
maka_002@hotmail.com
mhhhhhhhh (13.4.2008 17:26:24)
ej keni me pa pasha zotin alahu ka me ju deni juve o zoto shkatroji ata
Pochpení
Jarda (17.4.2006 01:20:19)
Nelze vnucovat společnosti která vycházela z jiných zdrojů formu která je nyní v západní evropě a USA. Zkusme si to představit: V 15. století máme přesvědčit tehdejší společnost jak má žít až ze několik století. Pikantní na tom je ještě fakt, že dnešní tzv západní společnost má kořeny právě v zemích, kde dnes žijí lidé vyznávající muslimské náboženství. Tohleto bychom si měli uvědomovat dříve, než začneme mluvit o svobodě slova podle našich měřítek.
Netolerance
Anonym (2.4.2006 17:41:22)
Když mne před třiceti léty jeden muslim překvapil s tvrzením, že se muslimská víra nesmí opustil, nebo přestoupit na jinou, tak mi vyhrklo: "To je to samé, jako u mafie."
Svoboda a uměřenost
Ondřej Ditrych Pošta (14.2.2006 22:32:40)
Martin Schlemmer: Ahoj Martine, vracím se k tvému dotazu, jak si představuji negativní působení subjektivní - niterně pociťované a vzhledem k ostatním nárokované - svobody, v tomto případě projevu. Souhlasím s tebou, že každá svoboda prožívaná člověkem ve společnosti je nutně nějak omezená. Méně jsem si jistý, že tento proces je za všech okolností vědomý - a pokud je vědomý, že je vždy dobrovolný (reaguji tím na tvoji větu: "každý si svou svobodu dobrovolně omezujeme").

Myslím, že vědomě pociťujeme objektivizované vnější překážky svobodě, zákony - je zakázáno popírat holocaust, hanobit rasu, národ, přesvědčení apod. Mimo nich máme - mluvím teď trochu neskromně za "evropskou společnost" - nejasný pocit, že každému v Demokracii náleží Svoboda projevu, a protože žijeme v Demokracii, cítíme se tím pádem svobodni se vyjadřovat - nejen slovně, ale písmem, vizuálně... Při vyjadřování ale nutně dochází ke střetům, které zákon neřeší, protože je to tak trochu kobercový nálet a ne universální návod na Spravedlnost, zvláště v oblasti jako je tato - tyto střety jsou takové malé krize, ve kterých se zviditelňují hranice, které jsme své Svobodě (ne)uložili.

Problém dnes vidím v tom, že a) všechny takové zevnitř stanovené hranice jsou ztotožňovány s autocenzurou, zatímco b) nám je zvnějšku přikazováno nepsané pravidlo: být tolerantní. Připomínám, že mám na mysl oblast v mezích zákona, o jeho hranicích zde nemluvím, protože mi nepřipadá, že je to předmětem diskuze. Daný problém podle mě vzniká z toho, že výchova k uměřenosti v klasickém smyslu nebo aspoň tomu kantovskému rozšířenému vědomí, snaze nahlížet na svět z pozice každého druhého, je nahrazena nepsaným kobercovým náletem s názvem Tolerance, spojeným s několika potížemi: a) je nepsaná a neuzákoněná, tudíž není jasné, kdo rozhoduje, kde přesně leží hranice mezi tolerantním/netolerantním chováním; b) neřeší konkrétní skutečně krizové situace, protože jde o pojem definovaný hromadou obecných pouček jako "svoboda jednoho končí tam...," v tom lepším případě; c) stává se beranidlem v rukou těch, jimž nejde o prosté vyjádření nebo odstranění existující diskriminace, ale především o vlastní Uznání ostatními; d) naopak zavírá brány k diskuzi o tématech, které nedokáže řešit - svoboda projevu / usilovat o vlastní štěstí v multikulturní společnosti, donucení / asimilace - tohle konkrétně už dnes možná není problém celoevropský, jako spíš některých konkrétních zemí, například skandinávských, ale i "povolený" diskurs jinde má stále dost úzce vymezené hranice. Neštěstí Tolerance vidím v tom, že jde o nekontrolovaný pokus objektivizovat jako obecně platné pravidlo nárok subjektivní vůle usilující / nárokující si svobodu otiskovat se ve vnějším světě. Nehledě na totalitární a liberálně-utopické vzdělávací tendence politické korektnosti vymazat něco Nepravého nejprve ze slovníku a potažmo ze světa.

Nazpět ke karikaturám a hájení svobody projevu: hájím takovou svobodu projevu, která je uměřená a která není realizací umíněného nároku na Volnost nebo jásavého poskakování a křičení prázdného "Jsem svobodný!" Nesouhlasím se společenskými experimenty jako "zjišťování stavu společnosti" odjišťováním bomb. Nesouhlasím s umíněným nárokováním si práva vysmívat se všemu, ať to někoho uráží nebo ne, protože to není uměřená svoboda. Nesouhlasím s islamistickou demagogií podněcovaným násilím. Souhlasím s nenásilnými protesty západních muslimů, protože mám dojem, že ti lidé (nebo alespoň ta nezmanipulovaná část z nich) nás nepovažují za kufar hodné vyvraždění, ale chtějí s námi žít ve společnosti, která bere ohled na jejich cítění. Jsem rád, že na Glosách karikatury vyšly, neboť alespoň z hlediska etiky následků mi přínos otevřené diskuse na těchto stránkách připadá za dané situace vyvažující cítění těch, které snad urazily.
Upravil/-a Ondřej Ditrych 14.2.2006 22:48:10.
Důvod: Nejasnost

Přidat komentář