Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
3.prosince 2020
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Geopolitický kontext šestidenní války v regionu Blízkého východu - Petr Žižka

Publikován 29.června 2004, text čítá cca 10154 slova. 14153 přečtení  |  7018 reakcí

Šestidenní válka

Bojové operace arabsko - izraelské války z roku 1967 začaly 5.června v 7 hodin 10 minut ráno, kdy izraelská letadla vzlétla k útoku na egyptská letiště. Přesně v 7:45 zaútočili izraelští piloti na všechna egyptská letiště od Sinaje, přes Káhiru až k Luxoru. Během tří hodin leteckých operací zničilo izraelské letectvo čtyři pětiny egyptských letadel a největší arabské letectvo té doby prakticky přestalo existovat. Egypt později prohlásil, že takový útok byl možný jen proto, že egyptské radary byly rušeny americkými loděmi ze Středozemního moře10 (Bejda 1968: str. 114). Odhady velení egyptských vzdušných sil, že izraelské letectvo je schopno, v případě prvního úderu, zničit maximálně 20 procent egyptských letadel (Van Evera 1999: str. 67), se ukázaly jako fatálně mylné.

Během prvního dne bylo z velké části zničeno také syrské a jordánské letectvo. Jen pro zajímavost je možno uvést, že izraelský vzdušný prostor v době útoků chránilo před případným ohrožením pouze 12 stíhacích letounů (Gilbert 2002: str. 379).

Izraelská vojska poté začala proudit na egyptské území na Sinaj a do pásma Gazy.

Celý první den války izraelské zdroje o rozsahu operací a výsledcích bojů záměrně mlčely. Naopak hlášení z Káhiry hovořila o jednoznačném vítězství, průlomu egyptských armád a zničení izraelského letectva. Nechyběly ani zprávy o egyptském postupu směrem na Tel Aviv (Sachar 1998: str. 448).

Tato egyptská prohlášení měla obrovský vliv na rozhodnutí Sýrie a Jordánska vstoupit do války.

Syrské velení se rozhodlo ostřelovat příhraniční oblasti a podnikalo jen menší útoky, které byly Izraelem odraženy. Avšak v noci na 6.června, kdy izraelské letectvo zaútočilo jako odpověď na syrské ostřelování, Damašek zjistil, že byl informován mylně.

Velmi zajímavé jsou okolnosti, za kterých vstoupilo do války Jordánsko. Izraelské vojenské plány s útokem na hašemitské království původně nepočítaly (úplně původní válečný plán se týkal jen Egypta). Izrael se rozhodl varovat Jordánsko před vstupem do války a to dokonce třemi komunikačními kanály11. Pokud Jordánsko zastaví sporadickou palbu na židovskou část Jeruzaléma a zdrží se dalších válečných aktů, Izrael dodrží dohodu o příměří s Jordánskem v jejím celku (Gilbert 2002: str. 380). Na žádné izraelské varování nepřišla odpověď.

Avšak syrská a jordánská fronta nebyly z pohledu izraelského ministra obrany a velitele všech operací Moše Dajana aktuální, dokud nebude "vyřešena" fronta egyptská.

V průběhu 6. a 7.června dobyla izraelská vojska celý Sinajský poloostrov a dostala se až k Suezskému průplavu. Šarm eš - Šejch byl Egypťany opuštěn ještě předtím, než na něj byli shozeni izraelští výsadkáři. 8.června Dajan přikázal obsadit východní břeh průplavu samotného.

Jak na vývoj událostí reagoval Washington a Moskva? Americký prezident Lyndon B. Johnson se snažil, jakmile se dozvěděl o vojenských akcích, zajistit na prvním místě zdrženlivost Moskvy. To nebylo velkou část prvního dne bojů nijak obtížné, neboť Sověti sami, pod vlivem zpráv o "vítězstvích" egyptských vojsk, navrhli Spojeným státům odložit jakoukoliv akci Organizace spojených národů. Obě strany se shodly, že by měly stát stranou bojů.

Avšak jakmile se Sověti dozvěděli skutečný stav věcí, okamžitě varovali Spojené státy, že pokud izraelská vojska nezastaví své akce, Sovětský svaz nezůstane jen přihlížet této "zločinné agresi" (Sachar 1998: str. 491). Skutečnost však byla taková (jak ještě bude vidět dále), že Sovětský svaz sice navenek Araby podporoval, ale ve skutečnosti nebyl ochoten přímo zasáhnou do bojů a riskovat tak střet se Spojenými státy (Flapan 1968: str. 5), což dokazuje i "stažení se" Sovětů, jakmile v reakci na toto varování americké velení přikázalo 6.flotile Spojených států, operující ve Středozemním moři, aby se přiblížila zóně bojů12.

Místo toho nyní SSSR chtěl reagovat rezolucí Rady bezpečnosti OSN, aby se všechny bojující strany stáhly z okupovaných území. Avšak americká strana trvala na tom, že rezoluce by v tom případě musela obsahovat také záruky svobodné plavby Akabským zálivem a návrat jednotek UNEF na Sinaj. To zase odmítaly arabské státy, zejména Egypt. Ovšem tento vývoj se hodil spíše Izraeli, neboť čas "hrál" pro něj. Až odpoledne 6.června byla přijata rezoluce navrhující zastavení palby jako provedení "prvního kroku".

V Egyptě bylo přijetí rezoluce oznámeno až pozdě v noci 8.června 1967. Následující den Násir převzal odpovědnost a do rukou vicepresidenta Muhieddina podal demisi. Prakticky vzápětí však propukly demonstrace na podporu prezidenta, lidé požadovali, aby Násir zůstal. Je otázka, zda Násir očekával zástupy lidí odmítající jeho demisi, ale je velmi pravděpodobné, že tuto reakci očekával (Mansfield 1969: str. 83). Válka Izraele s Egyptem skončila.

Jordánský král Husajn přijal zastavení palby ve stejný den jako Egypt. To však již obsadily izraelské jednotky obsadily celé Staré Město Jeruzaléma, odkud izraelská vojska shlížela na celý Západní břeh. 6.června Izrael ovládl všechna vojensky důležitá stanoviště v Jeruzalémě a k 7.červnu, kdy byl obsazen také Západní břeh, se Židé zmocnili muslimských svatých míst.

Posledním bojištěm byla syrská fronta. Velitel izraelských operací Dajan v otázce útoku na Sýrii preferoval zdrženlivost. Nechtěl zbytečně provokovat Sovětský svaz a otevírat další frontu, a tak veškerým tlakům prosazujícím okamžitý útok na syrské pozice odolával do doby, než vešlo v platnost příměří s Egyptem a Jordánskem. Rozkaz k útoku na Golanské výšiny byl vydán ráno 9.června. Do následujícího dne Izrael ovládl i za cenu velkých ztrát celé výšiny. Rychlému vítězství izraelských vojsk pomohla panika v řadách syrských vojáků a také fakt, že syrské velení ponechalo nejlepší armádní síly u hlavního města, aby bránily Damašek před případným útokem (Seale 1990: str. 139).13 10.června byla obsazena Quneitra, nejdůležitější město na Golanských výšinách.14

Byl to právě pád Quneitry a volná cesta na Damašek, která se nyní otevírala pro izraelská vojska, co přinutilo Sovětský svaz, aby se do situace opět rázně vložil. Pohrozil, že pokud Izrael nepřijme zastavení palby okamžitě k 10.červnu 1967, přijme SSSR "jiná opatření" (Sachar 1998: str. 503). Tak dali Sověti jasně najevo, že existuje určitá hranice, kterou Izrael nesmí překročit, aniž by riskoval sovětskou intervenci (pochod na Damašek a následný pád spřáteleného režimu). Dnes je však známo, že ani v této situaci by zřejmě Sovětský svaz nebyl ochoten k přímému vstupu do války (Sayigh, Shlaim 1997: str. 62).

Spojené státy upozornily Izrael, že je v dané situaci žádoucí přijmout zastavení palby a Dajan poté, co byly ukončeny všechny útoky na Golanských výšinách nařídil konec válečných operací. Šestidenní válka tak oficiálně skončila 10.června 18:30 izraelského času. Ještě 12.června 1967 izraelský výsadek obsadil opuštěné syrské opevnění na hoře Hermon, což byl jediný izraelský územní zisk realizovaný po začátku příměří (Gilbert 2002: str. 387 - 388).

Během války a bezprostředně po ní uprchlo z dobytých území (zejména Západního břehu Jordánu) do Sýrie a Jordánska přes 150 000 Arabů.

 << Předchozí: Před šestidenní válkou << >> Následující: Po šestidenní válce >>
1 Al - Fatah vznikla z palestinské studentské skupiny, která byla založena na konci roku 1956 v Gaze (Nálevka 2000: str. 83)
2 např. Patrick Seale: Asad - The struggle for the Middle East, Los Angeles 1990
3 BAAS, Socialistická strana arabské obrody, vznikla v Sýrii v roce 1952 spojením Strany arabské obrody a Socialistické strany. Jejím programem bylo sjednocení Arabů do jednoho nezávislého státu a boj proti korupci. Počátkem 60. let ve straně vznikly dva směry, jeden prosazoval myšlenku arabské jednoty, druhý myšlenky socialismu. V únoru 1966 se v Sýrii dostal k moci druhé křídlo, vedené Salahem Džadídem, což mělo za následek užší spolupráci Sýrie se Sovětským svazem (například při stavbě přehrady na řece Eufrat), avšak z důvodů nízké podpory režimu ze strany obyvatelstva také nutnost radikalizace v "populární" palestinské otázce (Bejda 1968: str. 89).
4 V Izraeli bylo již od dob vlád Davida Ben Guriona zvykem, že premiér často zastával i post ministra obrany
5 Sjednocená arabská republika (SAR) byla vyhlášena 1.února 1958 a jednalo se o svazek Egypta a Sýrie. Prezidentem SAR se stal Gamal Abd an - Násir, v obou státech vládla oblastní vláda, centrální vláda sídlila v Káhiře, došlo ke sjednocení zákonodárství a armády. V tomtéž roce se k SAR volně přidružil Jemen a vznikl Svaz arabských států. Po převratu v Sýrii 28.října 1961 byla obnovena Syrská arabská republika a následně Sýrie ze SAR vystoupila. Následovalo zhoršení vztahů s Egyptem, který si však ponechal název SAR. K oteplení mezi Egyptem a Sýrií došlo až po únoru 1966, kdy v Sýrii začal vládnout režim Salaha Džadída (viz. výše, Hrbek 1969: str. 87 - 88).
6 Jemen byl v letech 1958 - 1961 přidruženým státem ke Sjednocené arabské republice. V roce 1962, po smrti Imama Ahmada, vedl Jemen korunní princ Muhamad al - Badr, který však prosazoval neutrální zahraniční politiku (a tedy přerušení vazeb na SAR). Krátce poté však proegyptské vedení armády sesadilo al - Badra, který však utekl a vedl síly podporující monarchii proti nové vládě. Vládnoucí vojenská junta, vedená plukovníkem Adallahem al - Salalem vyhlásila republiku a potlačila roajalistická vojska. Ty začala podporovat Saúdská Arábie a Jordánsko. Jemen se tak stal zejména pro Egypt a Saúdskou Arábii regulérním bojištěm. Po Šestidenní válce byla po vzájemné dohodě Egypta a Saúdské Arábie egyptská vojska z Jemenu stažena a také saúdská pomoc roajalistům byla zastavena.
7 Postoj Jordánska k Izraeli byl dlouhodobě relativně smířlivý. Jordánský král Husajn neměl zájem na rozpoutání konfliktu, neboť by to bylo zejména Jordánsko, kdo by byl konfliktem nejvíce postižen. Z důvodů snahy neprovokovat Izrael neměli palestinští radikálové v Jordánsku podporu a v letech po šestidenní válce byly palestinským guerrilám zakázány výpady do Izraele z jordánského území.
8 Jordánské letectvo například v době šestidenní války používalo britská proudová letadla Hunter a jordánští piloti byli cvičení britskými instruktory (www.exploitz.com/Jordan-Air-Force-cg.php).
9 Počty mužů a vojenského vybavení se u jednotlivých pramenů liší. Relativní shoda panuje snad jen u Izraele, který měl po plné mobilizaci k boji připraveno necelých 300 000 vojáků, dále jeho armáda čítala kolem 900 tanků, 1000 obrněných transportérů a zhruba 400 letadel. Na arabské straně byl největší bojovou silou samozřejmě Egypt, i přesto, že asi 50 000 egyptských vojáků bylo v Jemenu. Takto mohl Egypt poslat do boje přes 100 000 mužů připravených na Sinaji a přes 1000 tanků. V případě potřeby byl Egypt schopen přesunout na Sinaj ještě dalších asi 140 000 vojáků a kolem 300 tanků. Sýrie měla připraveno asi 75 000 vojáků na Golanských výšinách a dále 400 tanků. Jordánské síly zahrnovaly 32 000 mužů a asi 300 tanků. K tomu je však na arabské straně třeba připočíst 150 iráckých tanků, které se přepravovaly do Jordánska. Celkem tedy bylo na straně arabských sil k boji připraveno přes 300 000 mužů, necelých 2000 tanků a asi 700 letadel (Sachar 1998, Terner 1991, Gilbert 2002).
10 Těmto spekulacím Vasila Bejdy nahrával fakt, že v době války neměl Izrael údajně ani jednu radiolokační loď, která by byla schopna ze Středozemního moře egyptská radiolokační zařízení rušit.
11 Izraelský představitel v Izraelsko - jordánské komisi pro příměří (vznikla roku 1949) předal zprávu svému jordánskému kolegovi, aby ji neprodleně zaslal do Ammánu. Dále byl kontaktován norský velitel jednotek OSN pro sledování příměří generál Odd Bull, aby informoval jordánskou stranu. A nakonec bylo požádáno americké velvyslanectví v Tel Avivu, aby sehrálo roli spojovacího kanálu (Gilbert 2002: str. 380).
12 Tato flotila, uvedená do bojové pohotovosti již po uzavření Tiranské úžiny Egyptem, zahrnovala 50 válečných lodí, 25 000 mužů a 200 letounů a jednalo se tedy o značnou vojenskou sílu (Terner 1991: str. 146).
13 Izraelské síly měly také výhodu velmi dobré znalosti syrských opevnění na Golanských výšinách. Informace o syrských pozicích na Golanech Izraeli dodával jeho agent Eli Cohen, který působil v Sýrii od roku 1962 do ledna 1965, kdy byl chycen a následně popraven (www.us-israel.org/jsource/biography/Eli_Cohen.html).
14 Stalo se tak za velmi zajímavých okolností, kdy syrské Rádio Damašek odvysílalo neověřenou zprávu, že Quneitra padla. Syrští obránci města začali v panice prchat a než byla tato dezinformace opravena, Izrael této chyby využil a Quneitru obsadil (Gilbert 2002: str. 387).
15 Jomkippurská válka začala 6.října 1973, kdy egyptská vojska překročila Suezský kanál a vstoupila na izraelské území na Sinajském poloostrově. Ve stejný den zaútočila syrská armáda na izraelské pozice na Golanských výšinách. Izrael nejprve řešil situaci na severní syrské frontě a na Sinajském poloostrově nepodnikal proti Egyptu žádné větší akce. Boje trvaly tři týdny a Izrael oba útoky odrazil, když se například dostal za Suezský kanál a měl možnost ohrožovat Káhiru.
16 Jako český překlad Rezoluce č. 242 je použito znění z knihy Martina Gilberta: Izrael, Praha 2002
17 Egypt ztratil 11 000 mužů, Jordánsko 6000 a Sýrie 1000. (www.uncommonknowledge.org/800)
Petr Žižka - O autorovi Autor studuje politologii a mezinárodní vztahy na FSV UK.
Jak citovat tento textŽižka, Petr. Geopolitický kontext šestidenní války v regionu Blízkého východu [online]. Glosy.info, 29.červen 2004. [cit. 3.prosince 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/geopoliticky-kontext-sestidenni-valky-v-regionu-blizkeho-vychodu/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
šestidenní válka. Izrael. USA. Sovětský svaz. Egypt. Sýrie. Jordánsko. geopolitika. Blízký východ. studená válka. Násir. Asad. Palestina.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
dnJbgyaBH
Marlboro Cigarettes (13.7.2009 12:42:29)
Thank You!, Cigarettes, >:DD, Adipex, 8470, Cheap Ambien, =-DDD, Buy Viagra online, swcw, Buy Cialis Online, ebqaue,
války v regionu
FaraO (11.1.2009 14:12:27)
Chtěl bych se zeptat na pojem válka v regionu ? Co je to ?
re: Spojené národy
Petr Žižka (30.5.2005 15:37:23)
Hmm, to je velmi zajímavé a opravdu jsem se při studiu problematiky v český (slovenských), ani zahraničních zdrojích s ničím takovým nesetkal (opravdu, ani náznakem ...) a s žádnými vojáky jsem bohužel neměl možnost mluvit. Děkuji za zajímavou informaci.
Spojené národy
Anonym (25.5.2005 21:52:17)
Vážnost navedeného faktu: Izrael jako stát byl ustanoven resolucí OSN. Ale na tuto organizaci vždy "kašlal".
K faktu: Osobně jsem hovořil s dvěma jugoslávskými "modrými přilbami" po jejich propuštění ze Sinaje. A pak to potvrdil i jeden diskutant na "Neviditelném psu" z Norska. Tento hovořil s Norem, který zažil ponižování v izraelském vězení a pak dostal od norských velitelů nařízení "o tom mlčet".
A to nebyla jediná manipulace dějin!!!

Přidat komentář