22.ledna 2021 |
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
|
|
V českých médiích se během posledních týdnů často objevovalo Polsko. Bohužel většině zpravodajství chybělo hlubší pochopení zvláštností polského veřejného života, takže se většinou pouze přebírala klišé a informace vytržené z kontextu. Polská politická scéna je pro českého čtenáře dosti exotická a mechanismy fungování médií žádné hloubkové analýze problému nepřejí. Proto bych se v tomto příspěvku chtěl pokusit vysvětlit určitá paradigmata polské politiky a to, jakým způsobem se v těchto dnech projevila, spíše než popisovat jednotlivé události těchto voleb.
ovsem... Adam Zbiejczuk (7.11.2005 12:03:02) |
vsechno lepsi, nez co se objevilo k tematu v Tydnu: http://www.tyden.cz/text.asp?rid=6&show=text&tid=17977 (obavam se, ze to za nejaky cas zmizi, ovsem dosud je to pristupne... pro Story super text, co dela v Tydnu, jsem nepochopil ani po dlouhem uvazovani) |
![]() |
Novověk + modernita = Polsko? Martin Schlemmer ![]() |
Adam Zbiejczuk: Dobrý den, Adame, přinášíš velmi zajímavý postřeh, který si dovolím rozvést - přičemž ale předem říkám, že nejsem znalec polské společnosti. Zdá se, že Polsko je rozděleno vedví - existuje Polsko, jak říkáš, jako země chudých venkovanů, a Polsko jako moderní evropská země. Možná by se tento protiklad dal vyložit i tak, že Polsko je zemí, kde se novověk setkává s modernitou - na jedné straně rurální oblasti s tradičním denním i životním rytmem, na straně druhé urbánní oblasti modernity se všemi náležitými atributy - urbanizace, racionalizace práce i denního rytmu, odcizení atd. Z toho pramení schizofrenie politické scény, kdy politici musejí oslovovat voliče z obou "světů", proto třeba liberální Občanská platforma cítí potřebu ztotožnit se s křesťanskými hodnotami (něco, co si u klasických liberálních stran prostě nedokážeme přestavit). K dalším poznámkám: Korupce a skandály se nevyhýbají žádné straně v žádném soutěživém politickém systému, to je jasné. Proto nemá smysl poukazovat na čistotu nějaké strany - ta může být jen dočasná. A to, že Kaczyński prohrál ve Varšavě, jsem nevěděl, díky za informaci. Upravil/-a Martin Schlemmer 2.11.2005 12:26:25. Důvod: Přklp |
![]() |
Martin Schlemmer ![]() |
Maciej Ruczaj čtivě, tak, jak to on umí, popisuje východiska nebo, jak říká, "paradigmata" polské politiky. Neustále se mi však při čtení honilo hlavou několik otázek. V pasáži o "historicko-symbolické dimenzi politického diskurzu" zmiňuje teorii (je to vůbec správné označení? Nebyly by "hypotéza" nebo "vzor" vhodnější?) Zdzisława Krasnodębského:Zatímco všechny ostatní národy unie už vstoupily do své post-historické a post-heroické fáze dějin, Polsko (stejně jako USA) setrvává v éře heroismu. V části o východiscích zahraniční politiky se odvolává na Kaganovo mezinárodněpolitické rozdělení válčícího a sebe vojensky prosazujícího a potvrzujícího světa a postmoderního pacifistického světa věčného míru. A na tomto místě se musím zeptat: Nakolik se jedná o analytické a popisné pasáže, vystihující stav věcí v Rzeczpospolitej, a nakolik se jedná o tvrzení, jež tento stav nikoliv odhalují, nýbrž sama kladou a utvrzují? Jinými slovy: Popisuje pan Ruczaj realitu / politické paradigma nebo se snaží ji / je ustavovat? Zrovna Kaganovo prisma je (podobně jako Huntingtonův "střet civilizací" nebo Fukuyamův "konec dějin") je příkladem takové popisně-kladoucí hypotézy, útvaru, který, jak se zdá, se ve společenských vědách obzvláště rozmáhá: Autor analyzuje nějakou situaci, utváří však zároveň koncept, který se stává sebenaplňujícím se proroctvím (dostane-li se mu dostatečné publicistické podpory) a který onu situaci zpětně ovlivňuje a formuje. A právě tento útvar nacházím i v tomto textu. |
![]() |
Polsko - poslední "heroická" země Evropy? Adam Zbiejczuk (2.11.2005 10:50:36) |
Dobrý den, musím reagovat na tento článek - a to z pozice Poláka narozeného v Brně, který se ale aktivně zajímá o polský společenský, kulturní a politický život. Autor má samozřejmě pravdu, když zdůrazňuje, že v ČR není Polsko a dění v něm reflektováno na takové úrovni, aby si většina lidí dokázala samostatně přebrat fakta a utvořila si vlastní názor. Ale ke zkratkovitému zpravodajství českých médií přikládá ne zcela přesný obrázek polské politiky dnes. Vítězná strana, Právo a Spravedlnost (PiS), nebyla napadána médii bezdůvodně. Požaduje obnovení trestu smrti, opírá se o podporu velmi radikálních kruhů v církvi, v zahraniční politice hrozí svými vypjatými komentáři a kroky vyvolat spíše napětí, než efektivně hájit tolik proklamované národní zájmy. Na adrese: http://www.prezydent2005.pkw.gov.pl/PZT/PL/WYN/W/index.htm si lze prohlédnout rozložení hlasů podle krajů a velikosti obce - a na stránkách GW: http://bi.gazeta.pl/im/9/2982/m2982229.jpg i podle věku a vzdělání. Myslím, že tato čísla mluví jasně: Tuska volili lidé z větších měst, vzdělaní a mladí. Nebylo jich dost (účast byla klasicky slabá) a Polsko bude proto trpět pod vládou dvou populistických rádobypravicových politiků (je to tak, protože ekonomické dělení je to, co definuje levici, nikoliv míra autoritářství - doporučuji si zasadit polské politiky do širšího rámce než jen levice-pravice, třeba tady: http://digitalronin.f2s.com/politicalcompass/) . Existuje dvojí Polsko: jedno je země chudých venkovanů, jejichž rozhled končí u Rádia Maria a cizinec je pro ně nepřítel. To druhé je moderní evropská země, která za sebou táhne ty první jako kouli na noze. Nejen že na ně vydělává, ale ještě se musí podvolovat jejich diktátu - ať už jde o zákony, vnímání historie či školství. Také bych si dovolil autorovi článku připomenout, že podobně jako u nás, skandály a korupce se nevyhly ani jedné straně v politickém spektru: předchozí pravicová vláda AWS a UW taky nedopadla nejlíp a de facto zejména svými chybami dala levici šanci tak drtivě vyhrát (= převzít moc a v korupci pravici ještě předběhnout). Bratři Kaczyńští představují typ obratných manipulátorů (autor mluví o jasné vizi, ale zmiňuje spíše spektakulární akce typu oslav, přejmenování ulice, mohl bych ještě dodat - zákaz průvodu homosexuálů - a mimochodem, Kaczyński v celé Varšavě prohrál), kteří jsou úspěšní u lidí preferujících jednoduchá řešení před komplikovaným vyjednáváním. A krach plánované koalice je také pochopitelný - když jako hlavní manévr PiS před druhým kolem bylo velké pozdvižení kolem faktu, že dědeček Donalda Tuska byl krátký čas ve Wehrmachtu. Osobně se domnívám, že paradigma heroické, o němž autor píše, se projevuje nikoliv jen v USA a Polsku, ale jedná se o dlouhodobou kontraofenzívu neokonzervatismu, nacionalismu, tradicionalismu a náboženského fundamentalismu (v různých kombinacích), jejichž vliv sílí po celém světě. Je-li to odpověď euroatlantického světa na hrozby zvenčí a zjevný neúspěch multikulturalistického snu, je podle mě mylná - a jediné, čím se mohu utěšovat je, že v ČR budeme ještě dlouho odolávat. Polsko to štěstí nemá. (adamm AT skylined DOT org) |
![]() |