Práce z oboru filosofie politiky, která chápe politický život konkrétního společenství jako proces, v jehož průběhu dané společenství organizuje hospodaření se všemi svými silami i zdroji, duchovními i hmotnými. V základu politického života se evidentně nacházejí důležité duchovní zkušenosti a postoje daného společenství, které však nebývají vždy věrohodně rozpoznávány a to zřetelně deformuje dobrý a úspěšný chod společenství.
Triton
Česká politika jako detektivka s padouchy i hrdiny ze zasvěceného pohledu člověka, který ji zná zevnitř, a člověka, který do ní nahlíží zvenčí.
Ivo Železný
Téma čísla: Japonsko v roce 2006
J.Sýkora: Koizumiho divadlo roku 2005 aneb historické drama o třech dějstvích
J.Fárek: Ekonomika Japonska: Strukturálními reformami k překonání stagnace
R.Fürst: Japonsko-čínské dusno
P.Karásek: Komparace obměny politických elit v parlamentech střední a západní Evropy v letech 1993-2003
P.Dočekalová: Norská strana pokroku: Součást stranické rodiny extrémní pravice?
P.Kaniok: Euroskepticismus a Evropský parlament
K.Zetocha: Kontrola zpravodajských služeb v nových demokraciích: případová studie ČR
Bezmála již devadesátiletá historička českého knihtisku se nikdy nestala mediálně tak slavnou jako 74letý postmarxistický postmodernista, ale její vklad do poznání české minulosti má nepochybně zřetelnější kontury.
Anotace - Knihy - Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Kniha věnovaná Michelu Foucaultovi se skládá ze dvou částí. V první se Pavel Barša zabývá Foucaultovou politickou filozofií. Foucault bývá díky své kritice modernity zařazován mezi postmodernisty, kteří odmítají osvícenství. Barša naopak chápe Foucaultovu politickou filozofii jako radikalizaci osvícenství. Je-li osvícenství kritikou mýtů a strháváním model, pak ho Foucault dovádí jen o krok dál, když strhává modlu moderního rozumu a vysmívá se kultu člověka. Josef Fulka se zaměřil na texty, které Foucault věnoval literatuře a kterým se interpreti obvykle vyhýbají, neboť jsou v rámci jeho díla považovány za marginální. Vezmeme-li je však jako celek, zjistíme, že nejde o standardní interpretaci literárních děl, ale že zároveň nastiňují velmi svébytnou teorii subjektu i jeho vztahu ke světu a k jazyku, která nám umožňuje v mnohých ohledech objasnit jak Foucaultovo dílo, tak i jeho rezonanci s díly jinými.
Dokořán