Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Kniha přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma?
Triton
Autorka v textu vypracovává teoretický rámec tří vzájemně provázaných politických procesů: procesu politické komunikace, volebních kampaní a politického marketingu.
Mezinárodní politologický ústav MU
I.Dubský: K dějinám interpretace Augustinova porozumění času
J.Karásek: Filosofie jako přísná věda II: Kantův program sebepoznání čistého rozumu jako systém metafyziky
J.Franěk: Platón jako inspirátor současné politické filosofie?
B.Plechanovová: Je rozhodovací procedura v Radě Evropské unie spravedlivá?
A.Kadlecová: Směřuje Evropská unie k modelu flexibilního uspořádání?
L.Novotný: Rakušané: uzavřený pracovní trh jako psychologická ochrana
I.Šlosarčík: Nesnesitelná snadnost suverenity - několik poznámek k suverenitě, subjektivitě a supremaci v EU
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
Mircea Eliade: Obrazy a symboly
Mircea Eliade – jeden z nejprosnulejších interpretů náboženských tradic a praktik – v této knize ukazuje, že mýtus a symboly jsou způsoby myšlení, které nejenom předcházely racionálnímu uvažování, ale i nadále tvoří podstatnou součást lidského vědomí. Popisuje a analyzuje některé z nejvlivnějších a nejrozšířenějších symbolů, které ovládly mnohokrát a na mnoha úrovních západní i východní mytologické myšlení, např. symboliku středu, času a věčnosti, uzlů a svazování, mušlí a vodního živlu.
Computer Press